Chcete, aby byly vaše děti dlouhověké? Učte se od Japonců!

V Japonsku mají děti velkou šanci, že se v průměru dožijí 73 let v plné síle, bez větších zdravotních problémů, nebo dokonce invalidity. Celková délka života je u nich 80 let. V USA mohou rodiče očekávat, že se jejich děti budou těšit dobrému zdraví a aktivitě do 65 let a dožijí se v průměru 76 let. Jak to ti Japonci dělají?

Vlastně to není zase tak složité. Jídelní a pohybové vzorce, na které jsou navykány japonské děti, vedou k dlouhověkosti a velmi dobrému zdraví.  Ve srovnání s jinými vyspělými národy sní Japonci za den v průměru méně kalorií a jejich pokrmy jsou zdravější. Jí hodně ryb, více rostlinných produktů, méně masa, sladkého, mléčných výrobků a také jí menší porce.

Pokud chcete, aby se i vaše děti těšili dlouhému zdraví a dožili se mnoha let, nebo chcete vylepšit a prodloužit život sobě, zkuste se řídit těmito doporučeními, které vycházejí ze způsobu života a stravování Japonců.

#1 Volte méně kalorií

Typický japonský pokrm je malá miska rýže, miska miso polévky, malá miska se skromnou porcí ryby, masa, nebo tofu a dvě další malé misky s nějakou přílohou na rostlinné bázi. Neznamená to, že musíte začít jíst japonská jídla, ale můžete se inspirovat.

Zařaďte do jídelníčku své rodiny více zeleniny, ovoce, ryb a celozrnných výrobků, což zajistí, že snížíte příjem kalorií. Naopak uberte na různě zpracovaných potravinách s přidanými cukry.

#2 Nemučte sebe ani děti zákazy, ale buďte umírnění

Démonizace některých potravin nemusí vést k ničemu dobrému, jak možná vědí rodiče, kteří se snaží zakazovat dětem sladkosti. V Japonsku tuto metodu nepoužívají, jsou spíše vyznavači flexibilní zdrženlivosti, která spočívá ve správném množství a frekvenci pojídání všech typů potravin. Obecně jí všeho mnohem menší porce.

Takže si klidně s rodinou vychutnejte pizzu, dejte si zmrzlinu, dopřejte dětem čokoládovou tyčinku, ale jen čas od času. Držte se pravidla malých porcí a nižší frekvence u potravin, u kterých je jasné, že nejsou pro naše zdraví ideální. Pokud víte, že snadno podléháte pokušení, nebo že by mu mohly podléhat děti, prostě nemějte doma velká balení chipsů nebo zmrzliny.

#3 Rýže, rýže, a zase rýže

Co se rýže týče, Japonce rozhodně následujte. Vlhká, načechraná miska ke každému jídlu je základem všech asijských kuchyní a je to rozhodně lepší i lahodnější volba, než suché pečivo.

Možná jste četli, že bílá rýže má příliš vysoký glykemický index, což vede ke zvedání hladiny cukru v krvi a přibírání na váze. Odborníci na výživu to vidí trochu jinak. Sushi rozhodně nepatří mezi potraviny s vysokým glykemickým indexem, protože je tam rýže ve směsi s rybou, zeleninou a mořskou řasou.

Japonci ani rýži nejedí jinak, než takto obohacenou, čímž se jakýkoliv negativní dopad minimalizuje. Pokud se ovšem bílé rýže obáváte, klidně ji zaměňte za hnědou, je lepší, protože obsahuje více živin.

#4 Všude choďte pěšky

Pro nás je fyzická aktivita něco jako nadstavba, kterou víceméně podnikáme jen z obavy o své zdraví. Japonci mají tyto aktivity zabudovány jako pevnou součást životního stylu už od dětství. Více než 98 % japonských dětí chodí totiž do školy pěšky, nebo jezdí na kole. Tím mají vlastně splněných 60 minut fyzické aktivity každý den, což je optimální minimum pro správný vývoj a fungování našeho organismu. A také si tím vytvářejí zdravý celoživotní návyk.

Pokud to vaše děti mají do školy moc blízko, nebo naopak daleko a vy jste na tom s cestou do práce podobně, vyčleňte si každý den hodinu po škole a po práci a vyrazte na rodinnou procházku. Uděláte něco nejen pro své zdraví, ale také tak navýšíte společně trávený čas.

#5 Buďte svým dětem vzorem, ne hlídačem

O čem se pořád mluví, ale už se tím příliš neřídíme, je skutečnost, že pokud něco chceme po našich dětech, ale sami děláme něco jiného, ony to taky dělat nebudou. Pro zdravé jídelní a životní návyky to platí dvojnásob.

Japonci inspirují své děti od útlého věku a ty vlastně jen kopírují to, co vidí doma. Tak využívají velmi širokou škálu zdravých a nutričně bohatých potravin a nebojí se ochutnávat ani ty neznámé. Také tam rodiny jí mnohem častěji pohromadě – je to jejich pravidelný rituál.

Proto raději, než abyste dětem zakazovali cukrovinky, nebo jim říkali, že dokud všechno nesní, nedostanou zmrzlinu, používejte osobní příklad. V případě, že dítě nechce ochutnat něco neznámého, nebo nechce sníst, co má na talíři, nereagujte přehnaně, příště už se možná odváží.

Pokud vás toto téma zajímá a rádi byste zjistili více o tom, jak dosáhnout dlouhověkosti, podívejte se na informace o knize Jak se dožít 100 let.