Znáte Tourettův syndrom?

Tourettův syndrom je vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění a začíná se projevovat již v dětství. Onemocnění je často spojené také s dalšími přidruženými poruchami chování. Jak onemocnění poznat a jak ho léčit? Podívejme se na to.

Co je to Tourettův syndrom

Tourettův syndrom je neuropsychiatrické onemocnění charakterizované neustále se opakujícímizvukovými a pohybovými tiky.

Tourettův syndrom u dětí

Onemocnění začíná většinou už v dětství kolem 3. až 9. roku života. Nejčastěji se objevuje mezi 6. až 7. rokem věku dítěte. Tourettův syndrom se vyskytuje ve všech etnických skupinách. Porucha je 3x častější u chlapců než je u dívek. Statisticky se objevuje u 3. až 10. z 1000 lidí.

Příznaky

Hlavními projevy této nemoci jsou pohybové a zvukové tiky. Často tuto nemoc provázejí i další poruchy chování, jako je hyperaktivní porucha pozornosti, sebepoškozováním, ADHD nebo obsedantně kompulzivní porucha. Je nutné si uvědomit, že se v tomto případě nejedná o zlozvyk nebo o formu zlobení. Přidává se i dyslexie neboli porucha čtení, dysgrafie neboli porucha psaní a dyskalkulie neboli porucha počítání. Dalším typickým příznakem je hyperaktivita. K dalším projevům patří deprese, úzkost, zajíkávání, agresivita a poruchy spánku.

Tiky a nutkavé činnosti

Tiky vznikají velmi náhle a neustále se opakují. Jde o mrkání, škubání rameny, hlavou nebo končetinami, grimasy, kašlání, chrochtání a pískání. Nutkání a frekvence tiků se zvyšuje ve stresových situacích a naopak v období klidu a spánku mohou zcela vymizet. Tikům tedy často předchází pocit napětí a úzkost.

Nutkání k provedení tiku lze přechodně potlačit vůlí, což ale vede ke kumulaci značného vnitřního napětí a pak může naopak dojít k agresivnímu vybití nakupených tikových projevů. Někteří lidé s Tourettovým syndromem dovedou tiky maskovat do neznatelných činností, jako je pohození hlavy, naznačení úpravy účesu a přidání dalšího pohybu. Přidané pohyby k zamaskování tohoto tiku se pak označuje jako parakineze.

Projevuje se i echopraxie, což je napodobování pohybů jiné osoby a kopropraxie neboli neslušná gesta, vyplazování jazyku, ohmatávání pohlavních orgánů a masturbace. Echolálie je pak opakování frází po druhých.

Tourettův syndrom nadávání

Jde o vydávání různých zvuků, zejména vykřikování slov, velmi často vulgárních neboli koprolálie. Je důležité poučit okolí o tom, že dotyčný opravdu trpí Tourettovým syndromem a není jen nevychovaný, aby se předešlo možnému nedorozumění nebo posměchu. Většina lidí s Tourettovým syndromem se časem zcela bez problémů zařadí do společnosti, dokážou studovat a pak bez potíží vykonávat svá povolání.

Tourettův syndrom dědičnost

Podstata nemoci není doposud zcela známá. Odborníci se však domnívají, že zde jistou roli hraje genetika. Je také velmi pravděpodobné, že jde o poruchu mozkových jader neboli bazálních ganglií. Svou roli mohou současně sehrát i vnější podněty v průběhu těhotenství, jako je stres matky, alkohol nebo drogy.

Aktuální výzkumy také ukazují na abnormality v určitých částech mozku a na jisté chemické látky, které spojují jednotlivé části mozku neboli neurotransmitery. Tyto neurotransmitery jsou zodpovědné za komunikaci nervových buněk. Někteří lékaři předpokládají, že je Tourettův syndrom způsobený vrozenou poruchou bazálních ganglií neboli hypofunkcí, což jsou hluboké struktury mozku v obou hemisférách.

Kromě genetických faktorů mají dle předpokladu na vzniku onemocnění svůj podíl i faktory prostředí, jako je infekce a autoimunitní onemocnění. Tourettův syndrom se může objevit i po poststreptokokových autoimunitních procesech.

Diagnostická kritéria

• přítomnost opakujících se, mnohočetných, motorických a jednoho nebo více zvukových tiků
• výskyt tiků několikrát za den minimálně během jednoho roku
• nástup nemoci je většinou v dětství, ještě před 18. rokem života
• tiky musí být pozorovány a posouzeny odborníkem
• tiky se nesmí dát vysvětlit jinou příčinou
• mění se anatomická lokalizace, počet, frekvence a typ tiků

Jeho léčba

Při určení správné diagnózy je potřeba důsledná spolupráce neurologa a psychiatra. Nejprve se provádí fyzikální vyšetření, EEG, CT nebo MRI, aby se nejprve vyloučily změny na mozku nebo třeba epilepsie a podobná onemocnění.  Tourettův syndrom je celoživotní onemocnění a nedá se úplně vyléčit. Principem terapie je pak zmírnění příznaků nemoci.

Léčebný plán se pak odvíjí od velikosti příznaků. Pokud jsou příznaky jen mírné, není třeba léčba a je zde i možnost, že příznaky v průběhu dospívání vymizí zcela samy. U vážnějších forem Tourettova syndromu se využívá psychoterapie nebo medikace v podobě antipsychotik.

Používají se léky ovlivňující přenos nervových signálů v mozku a tlumící projevy onemocnění. Jde o skupinu léků nazývanou neuroleptika. Základním cílem terapie je omezit tiky na jejich snesitelnou míru. Je ale třeba si dát pozor na nežádoucí účinky léků, jako je nadměrná únava, přibírání na váze a nevolnost.

Důležité je také důsledně upravit režim, využívat speciální postupy a přístupy ve výchově a také při výuce. Je zcela nutné vyhnout se nadměrnému stresu a neustále rozvíjet různé aktivity, záliby a koníčky. U mnohých činností totiž dochází k potlačení příznaků Tourettova syndromu a dokážou vymizet.

Prognóza onemocnění

I když je porucha opravdu celoživotní a navíc chronická, nejde o degenerativní stav. Pacienti mají zcela normální délku života. Tento syndrom také nijak nenarušuje inteligenci a podle výzkumů je dědičný jen z části. Tourettův syndrom má však dost negativní společenský dopad, odvíjející se často od míry postižení jedince. Nejčastěji jde třeba o šikanování ve škole, problematické navázání nových přátelských a partnerských vztahů, konflikty v rodině anebo problémy v zaměstnání.