Znáte holistickou medicínu?

Výraz holismus pochází z řeckého holos, což znamená celý. Holistická neboli celostní medicína se tedy zaměřuje na vnímání lidského těla a jeho potíží celistvě, ne pouze podle jednotlivých oborů nebo přístupů. Sleduje sjednocení těla i duše a snaží se pacienta uzdravit tak, že počítá s citovým, sociálním, fyzickým i duševním rozměrem.

Celek je víc, než jen součet částí

Holismus jako takový je filozofie, která se na naše tělo dívá jako na celek, neodděluje ho na části. Podle něho všechny částečky obsahují i prvky celku – třeba každá buňka obsahuje v DNA informace o celém těle i mysli a proto dokáže komunikovat s celým organismem. Podle tohoto nazírání jsou všechny přírodní objekty považovány za celky, které mají větší význam, než součet jejich jednotlivých částí a nejsou jejich pouhými shluky.

Pacientovy problémy tedy mohou sídlit v několika úrovních:

• První úrovní je fyzické tělo, kde se projevují všechny příznaky nemoci a v neholistickém přístupu tu funguje klasická medicína.
• Druhá úroveň je energetická a fungují tu homeopatika, bylinky a léčitelé.
• Třetí úroveň je psychická, týkající se stavu vědomí, mysli, ale i podvědomí. Projevuje se tu psychosomatika, tedy pokud je v této sféře nějaký blok nebo problém, projevuje se také ve fyzické rovině.
• Čtvrtá úroveň je duchovní a je velmi těžko definovatelná. Můžeme jí říkat, bůh, vesmír, karma, dědičná dispozice…

V první řadě jde o prevenci

Celostní medicína pak hledá, ve které úrovni se problém vyskytuje. Není ovšem jen zaměřená na vnímání lidského organismu jako jednoty všech aspektů, ale jejím základem je hlavně prevence a až pak léčba nemocí jako zodpovědnost každého jednotlivého člověka.

Tradiční neboli západní medicína klade hlavní důraz na patologické činitele, jako jsou třeba viry, nebo vliv prostředí, kdežto holistická medicína věří tomu, že příčinou potíží a chorob je úbytek energie způsobený stresem, či špatnými návyky – psychickými i fyzickými.

Nemoc tedy celostní medicína chápe jako nerovnováhu mezi biologickými faktory a faktory osobními, sociálními, nebo ekonomickými. Nejčastější původci této nerovnováhy jsou dnes třeba nedostatek pohybu, citové napětí, nedostatek odpočinku, stres, toxiny v ovzduší, ale i přemíra tuků nebo alkoholu.

Využívá sílu rostlin a přírodních látek

Holistická medicína hledá v každém specifickém případě co nejvhodnější léčbu, která může docela dobře spočívat v užívání antibiotik, homeopatik, v masážích, meditacích, tanci, ale i v terapii tichem, světlem, nebo tmou.

Metody holistické léčby tedy zahrnují vlastně jakékoliv známé lékařské a léčitelské postupy. Nejčastěji se využívá homeopatie, která bere v potaz nejen stav těla, ale i duše. K léčbě využívá tzv. homeopatické léky – rostliny, minerály, živočišné produkty a přírodní látky ve velmi zředěném stavu. Další metodou, využívanou celostní medicínou je fytoterapie, která k léčbě využívá rostliny. Na rozdíl od farmakologie nevyužívá jen účinné bylinné látky, ale celé rostliny od kořene až po květ či plod.

Léčí i jehlami, vůní, nebo tichem

Metoda, při které se do akupunkturních bodů nemocného bodají jehly, se jmenuje akupunktura a má svůj počátek v tradiční čínské medicíně. Snaží se předcházet nerovnováze v toku hypotetické energie, která probíhá naším tělem. Podobnou metodou, tentokrát původem japonskou, ke šiatsu. Pracuje se stejnými energetickými drahami, jako akupunktura, ale používá místo jehel tlak prstů, palců, loktů, kolen a chodidel.

Celostní medicína využívá také kineziologie, která se zabývá fyziologickými, psychologickými a mechanickými pochody v těle. Její aplikací je například ortopedie, biomechanika, rehabilitace, fyzické terapie, ale i cvičení. Další metodou je reflexní terapie, která poskytuje možnost najít nejslabší místo organismu a započít jeho harmonizaci. Touto cestou se dá doladit jen mírně vychýlený organismus, ale i lehká, či těžká onemocnění.

Celostní medicína využívá ovšem i aromaterapii neboli léčbu vůněmi esenciálních silic, holistickou masáž, která je pomalejší a meditativnější, než běžná masáž a také další metody, v souladu s jejich působností na výše zmíněné úrovně našeho těla.